Můžu hrdě a zodpovědně prohlásit, že naše realitní kancelář poskytuje opravdu dobrý a kvalitní právní servis. Konec konců, tento blog na žádnou realitku neodkazuje a ani se tak v budoucnu nestane, tak nemám důvod si vymýšlet. Veškerý právní servis pro moje klienty zajišťuje renomovaný advokát, který by za normálních okolností byl pro realitku zbytečně příliš drahý, ale vzhledem k tomu, že mě k němu pojí příbuzenský vztah, byla naše spolupráce jaksi automatická. Příbuzenský vztah je totiž dosti blízký. První smlouvy kupní, budoucí kupní, o převodu členství v bytovém družstvu a další související s realitní činností, se kterými jsem se tak ve své praxi setkal, byly z jeho dílny. Jak jsem později zjistil, nasadil mému vnímání standardu kvality laťku hodně vysoko. Smlouvy, se kterými se setkávám u některých jiných kanceláří jsou často děs a bída. V tomto směru jsou na tom paradoxně velmi špatně především velké relitky, kterým se už vyplatí si svého právníka zaměstnat. Právník, který se dobrovolně zahrabe v realitce a živí se tvorbou jednohu druhu smluv, pravděpodobně nebude patřit k těm nejlepším – podle toho to taky vypadá. Zrovna nedávno se ke mně dostal výtvor jednoho takového právníka. Vůbec nechápu, jak s něčím podobným může taková realitka dlouhodobě existovat – to nebylo k připomínkování, to byl tak katastrofální text, že nešel předělat, jedině napsat celý znovu.

Druhý extrém představují zlatokopové, kteří za advokáty vůbec neutrácí a buď používají jako vzor smlouvy, které si někde nechali udělat, častěji takové, které používala realitka, ve které pracovali dříve (než si založili vlastní) a někdy překvapivě i takové, které si prostě stáhli odněkud z internetu, jakési impotentní vzory v praxi naprosto nepoužitelné. A to je právě moje mylná doměnka – jak se ukazuje, v praxi jsou použitelné víc než dobře. Jenom ten klient je tak trochu chudák, ale zpravidla je to blb, který na to nepřijde.

Opravdová kvalita smlouvy se projeví až v případě sporu, především nějakého neočekávaného sporu. Je pravda, že v drtivé většině případů k žádnému sporu nedojde a až je po všem (dopadlo-li vše podle přání obou stran), je už skoro jedno, jak kvalitně je smlouva napsaná. Spoléhat na to a takto riskovat je ale šílenost. I když připustím, že je dost pravděpodobné, že protistranu tvoří slušní lidé, které by ani ve snu nenapadlo zneužít nějakého chybně koncipovaného ujednání nebo se dokonce dopustit podvodu, v sázce je příliš mnoho peněz na to, abych se s tímto spokojil. Navíc i člověku, který do obchodu vstupuje z čistými úmysly, se v jeho průběhu může zásadně změnit situace a může začít „vymýšlet“.