V článcích, které tady uveřejňuji chci být velmi otevřený. Ze začátku jsem se o existenci tohoto blogu nechtěl zmínit vůbec nikomu, ale to mně moje extrovertní povaha nedovolila, takže mé nejbližší okolí o něm ví – pouze ale nejbližší rodinné okolí, nikoli pracovní. Nebudu tedy moci být otevřený až tak moc, jak jsem si původně přál. Kdyby se třeba moje manželka někdy extra nudila a na tyto stránky zabrousila, nebylo by asi nejlepší, aby si zde přečetla detaily o mých četných milenkách. Naopak co se týče věcí pracovních, tedy realitních, můžu si dovolit a budu otevřený maximálně. Klidně se zde přiznám k nějaké nekalosti, kterou jsem kdy spáchal a prásknu na sebe co jsem udělal, neudělal a především, co si myslím.

To stejné očekávám od Vás, náhodných či pravidlených čtenářů článků na tomto blogu. (Chtěl jsem ještě napsat „současných i budoucích“, ale to by byla blbost, protože současní žádní nejsou). Zrušil jsem veškerá omezení, která mi systém dovolil – komentáře nepodléhají mému schvalování, musíte vyplnit minimum nutných informací o sobě a samozřejmě mohou být zcela smyšlené a žádné komentáře nebudu mazat (snad vyjma evidentních spamů anglicky nabízejících za výhodný peníz viagru). A to říkám s vědomím, že některé komentáře budou silně debilní. Tak ať! Vyhrazuji si právo psát debilní články, tak nebudu nikomu ubírat právo psát k nim debilní komentáře.

Tento blog bude sice asi primárně zaměřen na lidi z branže, ale to se ukáže až časem. A budete-li patřit do skupiny lidí, na které budu v nějakém článku zrovna nadávat, neváhejte a napište do komentářů co si myslíte. Jedeme v tom všichni spolu, tak můžeme aspoň anonymě pokecat a na chvilku vypustit fráze a klišé.